Bábovka a rejže v botě, šediny a rozbitý všechno

Rejže v botě, hrůzostrašný šediny a my s mámou jak jdeme na country zábavu prohnaný filtrem "překrásná tvář".

 Od tý doby co sem sem psala naposled se toho zas tak moc nezměnilo. Teda trochu jo. Značka se odstěhovala z mýho obejváku společně s Rudolfem, ale mělo to tak bejt. A mám se fajn :) To jen tak pro pořádek.

Jinak je všechno jak má bejt, v mym životě se rozhodně nenudim a dějou se mi věci s pravděpodobností jedna ku triliardě, takže sem v klidu a nestěžuju si. Po nedávný eskapádě, kdy jsem si myslela, že sem ztratila mobil a nakonec jsem ho našla pečlivě uloženej v myčce se špinavym nádobím, se mi dějou samý ŠÍLENÝ věci. Fakt.

Třeba dneska ráno. Autosugescí se v 6 ráno snažim zapamatovat, abych si z ledničky vzala krabičku s obědem. Když dorazim v 7 na cvičení, zjistim, že jí nemám. Po cvičení jdu teda ještě domů, abych si ho vzala, což je dobře, protože jsem vyrazila v botách do fitka a jiný sem neměla. Doma po sprše dlouze vybírám z obří sbírky bot a rozhodnu se pro červený Vansky, který jsem si odkoupila od kamarádky a veganky Lilinky. Pamatuju si, že když sem si pro ně přišla, a ptala se, co bude dělat o víkendu, říkala: Tyvole, dneska rande, zejtra rande, v neděli rande. Má prostě nabito. Nicméně! Chci si je obout a najednou čučim jak vejr. V PRAVÝ BOTĚ MÁM REJŽI. Nepamatuju si, že by za 14 dní, co je mám, by mi zmokly a já bych je inteligentně vysypala rejží, jako se to prej dělá s mobilama. Prostě nevim a vyzývám všechny, co u mě byli v poslední době na návštěvě, aby se přiznali, jakej vtipálek to byl.

Druhá závažná věc, kterou v mym životě řešim, je stoupající frenkvence šedivých vlasů na mý hlavě. Dneska, když jsem se ráno malovala, jsem si všimla, že mi dva tyhle sprosťáci trčí z hlavy jak anténa. Nedalo mi to a protože mi to SKORO NIKDO nevěří, tak jsem je vyfotila. To mám za to, že sem se rozhodla po 10 letech vrátit ke svý barvě a přestat se barvit. Ahá, ale to mi nikdo nedaruje. Prostě stárnu a budu za chvíli šedivá. Bezva. Doufám, že budu minimálně tak sexy jako Storm Halle Berry z X-Menu.

Doufám, že až úplně zešedivim, budu vypadat jako Halle. To je ta jediná s ÚPLNĚ bílejma vlasama. Nebo bych měla jít na módní fialkovou? Pokud nevíte, jak to myslim, stačí se, ať jste kdekoli, podívat na paní 70+.

Poslední zásadně závažná věc, která mě omezuje v denním fungování je, že mám rozbitý pravý ucho. Totiž ono reaguje jenom na určitej typ lidí a když s nima mluvim, tak dřív nebo pozdějc ZALEHNE. Ne ke spánku, ale prostě se jakoby ucpe a neslyšim na něj. A to je schopný dělat třeba čtyři hodiny pořád dokola. A já nesnášim svuj hlas, když mluvim jakoby dovnitř. To, že je rozbitý sem taky poznala podle toho, že mi z něj celej život vypadává sluchátko. Mám teď novej chytrej telefon (chytrej je, protože když chci fotit selfie, na displeji se objeví: "překrásná tvář") a je to Samsung. A ty sluchátka, to je teda peklo. Nevydrží mi v tom uchu ani pět kroků. Nekompromisně vypadne ven. Už sem zkoušela jít s hlavou nakloněnou na levou stranu, v překlonu, záklonu, vyměnit pravý sluchátko za levý a nic. Mám ho rozbitý. Může to bejt nějaká nemoc? Spravil by to plastickej chirurg? Co myslíte?

Jo a taky odlítám za moře a vrátim se bajvoko v červenci. Jednim sem si jistá: bude o čem psát. Jedu vlastně chytat novej dech a inspiraci a další superšílený zážitky. Jo a všichni se  mě ptaj, jestli se nebojim, když budu povětšinou sama. Jediný, čeho se doopravdy bojim je, že mi táta odře limetku, až vedle ní bude muset měsíc parkovat svoje obří auto v podzemních garážích. No comment. Výletu zdar a pusu.