Bábovka a Izrael

Tuhle hvězdu mám na předloktí. Fakt.

Politice nerozumim a vůbec mi to nevadí. Život bez ní je moc krásnej, myslim si. Můj táta teda ne, ale už se smířil s tím, že nevím, jakej je rozdíl mezi sněmovnou a parlamentem. Zato se bezvadně vyznám ve slevách a v každým obchoďáku dokážu s jistotou odhadnout, na jakym podlaží se nachází jakej obchod.

Co mě ale fakt rozčiluje poslední dobou a nedá mi to spát, je to, co se děje v Izraeli. Nejdřív sem to nějak ignorovala, ale pak sem to někde četla a začala se o to zajímat. Nelíbí se mi to. Válka je divná.

No a takhle jsem se nad tim zamyslela cestou na Slapy, kam mě vyvez Rudolf na motorce. Co má bábovka dělat, když jede na motorce a nemůže mluvit? Přemejšlet o tom, co řekne. Tak jsem hodinu přemejšlela a pak jsme slezli z motorky a utíkali do naší oblíbený hospůdky, kde jsme měli první rande. Romantika jako blázen.

No tak tam sedíme a já čekám na ten správnej okamžik, kdy Rudolf vydechne, zapálí si cigaretu a opře si hlavu na stranu, aby se na mě podíval. V tu chvíli spustim.

 Řikám mu, jak mě to děsně rozčiluje, jak se to tam pere a že to musí bejt hrozný, a že ty lidi normálně musej zalehnout do příkopů u silnice, když se rozezní siréna a že to já bych teda neudělala, kdybych měla ty nový šaty, který sice byly ve slevě, ale nevypranej flek by mi způsobil několik šedin. A že tam lítá několik raket denně, normálně vzduchem a že je to normálně vidět!

 Chvíli na mě tak kouká, řikám si v duchu: "Když von možná s tou cigaretou v koutku vypadá tak trochu jako voják izraelský armády," a nedočkavě čekám, co odpoví. Visim mu na rtech.

"Jó dneska. Jak jsme jeli. Viděl sem před náma ptáčka, jak se posral v letu." Zaražena na něj zírám s vykulenejma očima, jakože cože. Jakýho ptáčka, ptám se, o čem je řeč.

"To je skoro to samý, jako ty rakety ne? Taky sem to normálně viděl," hlesne Rudolf, típne cígo a chystá se polknout argentinskej stejk.

Smutně koukám na svuj tatarák. No, holt Izrael si musí poradit sám. My s Rudolfem jsem pro něj záchranu nevymysleli.