Bábovka a líbačka

Romantik hadr, vážení.

Jsem romantická duše. Fakt jo. Jenomže vždycky se najde někdo, nebo dokonce i něco,  kdo/co tu chvíli totálně zkazí. Moje romantičnost dramaticky vystoupá potom, co si přihnu své oblíbené vodky se sodou a citronem.

No a to jsme takhle jednou byli s mým Rudolfem na Orlíku, kde jeden náš kamarád slavil narozeniny. Bylo to totálně boží, všude spousta jídla, alkoholu, jedenkrát roztomilý štěně a bezva zábava.
V jedný chvíli, už to bylo lehce k večeru, jsem si všimla Rudolfa, jak si tajně ukrad velkou misku, kde byly zbytky šopskýho salátu.

Nejdřív jsem byla z tý scény v šoku, protože nad zeleninou se věčně otřásá, jak kdyby to byli švábi, ale pak jsem si všimla, jak zády k cca dvaceti lidem do sebe velkou lžící hrne zbytky rozmočený zeleniny s balkánským sýrem.
Když si všiml mýho napůl zamračenýho a napůl spikleneckýho pohledu, přicupital ke mně a nabídl mi, ať si taky koštnu.

"Ne, díky," řekla jsem slušně. "To je boží fakt! Nikdy mi šopák takhle nechutnal! Můžu tu zálivku vypít?!" Huláká rozverně. Opovaž se, řekla sem mu, ale stejně sem se nezlobila. Je prostě roztomilej. Když misku odložil, významně jsem k němu přistoupila a jala jsem se ho romanticky políbit. Jako hloubš, ne normální pusu, jako to děláme dycky! Prostě klasickýho francouzáka. Západ slunce, víno, vodka, pivo, jídlo. Rudolf. Ve vousech zbytky rajčat a balkánu.

Se zděšenym výrazem se odtáhnul, držel mě za ramena a zkoumavym pohledem se ptá: "Ty mě chceš sníst?!" No to se poseru, vykřikla sem uraženě! Jak jako? Prej že co to dělám, že na to neni zvyklej. Tak se mu vysvětlila, že francouzák přece je normální úplně! "Aha, uff," oddechnul si. A romantika byla v tahu. Nevadí, musíme se do konce života pusinkovat jak malý děti na pískovišti, romantika nevyšla, není mi souzená.
Zhrzená bábovka.