Bábovka a značka

Tohle je skutečný příběh naší značky.

Normálně nemám žádnej extra vztah k dopravním značkám. Moc se s nima nekamarádim, spíš jim dost často ani nerozumim. Ovšem to se všechno změnilo ve chvíli, kdy se jedna taková značka stala součástí  naší ložnice. A furt blikala.

Každej si občas potřebuje vyhodit z kopejtka. Chápu. Jenomže holčičí a klučičí pařby jsou, tušim, tak trochu o něčem jinym. Kdybych totiž já holkám cestou domu řekla, že sem si vždycky děsně přála tuhle značku s betonovym podstavcem, která váží tak deset kilo, těžko by jí na dvaceticentimetrovejch podpatcích čaply a pomohly mi s ní galantně až před domovní dveře. Rozumějte, po patnácti panácích.

To všem neni případ Rudolfa, kterej si tohle extra překvápko ještě pojistil květinou. V půl třetí ráno mě budí pusa s asi tak třema a půl promile a něco, zabalený v šustivym papíru, co je prej pro mě. Lilie. Miluju je. Mám radost. Ale že mě vzbudil moc ne. Nicméně děkuji, uděluju rozkazy, ať kytku dá do vázy a zavírám oči.

"Mám pro tebe ještě něco," říká Rudolf tajemně. Vstávám, jsem strašně zvědavá, protože je to prej velkej dárek a je za dveřma vchodovejma. Rudolf otvírá druhý dveře a už jí vidim. TYVOLE ZNAČKA? Na chodbě už zhaslo čidlo a ta pruhovaná potvora, stopro špinavá jako hovado, radostně bliká. Ptám se Rudolfa, jestli si dělá srandu. Nepřijde mi to vůbec vtipný.

Po měsící vyhrožování, že jí vyhodim, jsem to doopravdy udělala. Společně s odpadkama jsem jí odnesla k popelnicím. Lepší se tam vyjímala než u nás v ložnici. Jenomže sotva sem dosedla do našeho lokálního baru a o týhle slavnostní události obeznámila mojí mamku a kámošku, začalo mi bejt divně.

Máma píše, že jsem ji vyhazovat neměla, že to Rudolfoj bude líto a že sem jí měla odvýzt k ní na zahradu! Kamarádka, že je to škoda, že to mohl bejt suprovej Vánoční strom. Sakra. Po hodině mám regulerně blbou náladu. Přichází Rudolf a ptá se, jestli to před popelnicema, neni nááhodou naše značka. "Jo, je." Ptá se, co mi je. Odpovídám, že mám kvůli tý debilní značce výčitky.

O tři hodiny a šest panáků pozdějc padne kompromis. Značka se stěhuje od popelnic do obejváku, bez těžkýho betonovýho podstavce. Rudolfovi hrajou v očích všichni čerti, je šťastnej jako blecha. Já v hlavě kalkuluju, že asi jde o trestnej čin.

No, co. Mám vyřešenej dárek k narozeninám i vánoční strom, a jednu historku k dobru, když přijde nějaká návštěva. Jen doufám, že před barákem nezasaděj palmy. I když v ložnici u vokna by se jedna pěkná docela fajnově vyjímala.